Hudba
|
Toto nemá být recenze, spíš jen takový obsáhlejší přehled toho co se z mého pohledu na folkovkách dělo. Když jsem tento článek připravoval, tak jsem zjistil, že ne všechno si přesně vybavuji, i když mě hodně pomáhaly fotky a tak jsem občas čerpal informace z oficiálních stránek Folkových prázdnin (http://www.folkoveprazniny.cz). Na tyto stránky také z velké části vedou odkazy na jednotlivé interprety, protože jsou zde moc pěkné popisky.
Letos jsem v Náměšti po několika letech nebyl jako organizátor, ale „jen“ jako divák. Díky tomu jsem měl mnohem méně starostí a mohl jsem se naplno věnovat dílnám, workshopům a také focení. Letošní Folkové prázdniny měly téma O dřevě: O kořenech, tvárnosti a houževnatosti. Toto téma se neslo jak napříč koncerty, tak dílničkami a workshopy.
Do Náměšti jsem přijel v sobotu asi tak deset minut před kamarády, s kterými jsem se tam chtěl potkat. Společně jsme v kempu za Špitálkem vybudovali „stanové městečko“ a vydali jsme se na zámek.
|
So 19.7. - Houslové otevření folkových prázdnin
 Fotogalerie: 28 fotek
Letošní ročník folkových prázdnin otevíral houslový den v podání Ivy Bittové & George Mráze a po Ivě následovaly Majorusten z Norska – šestičlenná sestava (do Náměšti jich přijelo pět) smíšků hrajících na housle. Z toho, co při hraní předváděli, mně přecházel zrak (např. kotrmelec s houslemi pod bradou – a to ani nepřestal hrát…). Tím pro nás úvodní den skončil, protože vzhledem k tomu, že pořadatelé měli na zámku zahajovací raut, tak se ani v kempu nic výjimečně nedělo.
|
|
Ne 20.7. - Divadelní den
 Fotogalerie: 150 fotek
Druhý den byl plný divadel. Vše vypuklo jako již tradičně na náměstí, kde se sešla většina vystupujících a společně si spolu po cestě na zámek zajamovali. Na zámku pak vypukla smršť divadel. Nevím, možná to přišlo jenom mně, ale zdálo se mi to oproti předchozímu ročníku nějaké nepřehledné a zmatené. Prostě příliš mnoho divadel v jeden okamžik na různých místech – to se nedalo stíhat… Pak následovalo vystoupení skupiny Iyasa - Patnáctičlenná africká skupina studentů umělecké školy ze Zimbabwe, gospel, bubny (bonga) a africké tance, které uchvátí svým spádem, provedením a svou bezprostředností. Pak následoval koncert slupiny Sergent Pépére z Francie – stále stejně vtipné, ale od loňska se toho moc nezměnilo - škoda. Po nich následovalo divadlo Décalages – nádherné divadlo na „vážné téma“ doprovázené cirkusovými akrobatickými kousky. A večer uzavřela Irská zpěvačka Camille O’Sullivan, která na pódiu působila občas jako ovečka a pak zase jako uragán. To prostě nemá smysl popisovat, když už to někdo tak výstižně popsal.
|
|
Po 21.7. - Dámský den
 Fotogalerie: 66 fotek
V pondělí již začínají dílny a Open scéna. Já jdu do fotografické dílny a poprvé zjišťuji, že opět nemůžu stihnout všechno, co bych chtěl – prostě se toho tady děje nějak moc naráz :-). Dámský den zahajoval Bashavel & Slávka Horváthová ze Slovenska – Stano Palúch, houslový génius ze Slovenska založil formaci Bashavel, na svérázné jazzové variaci na slovenské a moldavské lidovky (housle, klavír, kontrabas, bicí a především cimbál – zběsilá to kombinace, zvláště pokud hraje jazz, ale zní to úžasně. Doporučuji). Po nich následovala Zuzana Novak – Češka narozená v Anglii, hráčka a zpěvačka brnkající na Mbiru co se zamilovala do hudby z daleké Zimbabwe. Letos sebou vzala dva spoluhráče. Byl to moc pěkný koncert. Po Zuzaně následoval opět Sergent Pépére, tentokráte v parku. Pak už koncert zpěvaček Lucia Pulido (Kolumbie) a Marta Töpferová a po nich noční koncert Davida Evance (USA) v Galerii 12. Po skončení koncertů jsme se sešli u ohně ještě s muzikanty z kapely Sergent Pépére a společně jsme hráli asi do pěti do rána.
|
|
Út 22.7. - Muzika
 Fotogalerie: 55 fotek, 1 galerie (celkem 73 fotek)
Na tento den byla naplánována fotografická dílna v terénu. Sraz jsme měli někdy o půl desáté na zámku a vzhledem k probdělé noci to bylo krušné ráno :-). Fotodílna na téma dřevo se odehrávala v daňčí ohradě vedle zámku a nakonec to byla velmi příjemná procházka se spoustou fotografií. Po návratu jsem akorát natrefil na ostatní, jak se připravují uvařit něco k obědu, tak jsem taky přiložil ruce k dílu a po obědě jsem šel rychle na Open scénu, kde měla koncert moje oblíbená kapela Epy De Mye. Po jejich koncertě hurá na zámek, kde úterní scénu v jízdárně otevírala mě už dobře známá písničkářka Žofka Kabelková. Žofčiny písně znám už z dřívějška a některé její novější znám z jejího relativně pravidelného vystupování s písničkářem Ivo Cicvárkem a Okem. Ale přesto se našlo několik písniček, které jsem neznal. Po Žofce vystoupil zpěvák z USA Tim Eriksen, který zpívá pravděpodobně nejstarší americkou hudbu, které se říká Sacred harp (více Informací zde). Další v pořadí byl Dánský houslista Harald Haugaard se svou kapelou a možná nejlepší dánskou zpěvačkou a součastně manželkou Helene Blum. O přestávce na Oranžové scéně zahrála ještě jednou skupina Epy De Mye a pak už následoval na hlavní scéně Robert Křesťan z Druhou trávou a hurá do kempu. V kempu jsme se sešli u ohně společně s Epy De Mye a hráli jsme asi do čtyř do rána…
|
|
St 23.7. - Den blues
 Fotogalerie: 42 fotek
Ráno jsem se probral hodně pozdě a hned jsem šel do čajovny v kempu, kde jsem se mohl připojit na elektřinu a probrat, potažmo trochu poupravovat fotky do fotodílny, na zítřejší prezentaci ostatním účastníkům dílny. A potom opět na zámek, kde středeční program zahajoval, po loňském úspěchu na „vedlejší“ scéně Luboš Beňa a Matěj Ptaszek ze Slovenska. Další na programu byla česká kapela Blues session, která navzdory blues v jejich názvu nemá s blues vůbec nic společného. A ještě k tomu si s sebou přivezli příšerného zvukaře – to byl jediný koncert za celé folkovky z kterého jsem musel utéct… Pak následoval „profesor blues“ z USA David Evans. O přestávce zahrála na Oranžové scéně česká kapela Beata Bocek – moc příjemné polské písničky. Večer uzavřeli Hazmat Modine – „ti, co vás zachrání, když se cítíte jako spráskaný pes a po ruce není láhev. Bizarní, surrealistické blues, které vám do hlavy vydlabe díru jako vrata od stodoly a vyžene z ní odvěký bluesový reflex: někde poblíž je deprese, smutek k zastřelení.“ Ten večer se v kempu poprvé objevili Mark Geary a Brendan O’Shea, jen jsem byl příliš unavený na to, aby mi to docvaklo a tak jsem je chvíli poslouchal a pak jsem šel spát.
|
|
Čt 24.7. - Labyrintion (Jiří Pavlica uvádí hosty)
 Fotogalerie: 38 fotek
Někdy kolem poledne jsme měli sraz na staré radnici s fotodílnou, kde jsme prezentovali svoje fotografie z úterního fotografování. Od každého účastníka byly následně tři fotky vybrány a upraveny pro následnou prezentaci v oranžovém stanu, která probíhala v průběhu pátečního a sobotního večera. Koncertní program v zámeckém parku zahajoval Hradišťan, který nás provázel v průběhu zbylého večera. Po Hradišťanu vystoupil nejprve sám, později i s Hradišťanem německý alikvotní zpěvák a hudebník Wolfgang Saus, se kterým Jiří Pavlica již nějakou dobu spolupracuje. Saus je zajímavý tím, že dokáže od sebe úplně oddělit základní a alikvotní tón a díky tomu může zpívat dvě melodie najednou nezávisle na sobě. Následné společné vystoupení s Hradišťanem bylo skvělé a bylo slyšet, že vědí, co od sebe navzájem mají očekávat. Vyloženě mi to sedlo. Po jejich vystoupení následoval koncert největší hvězdy Irského folku Waterson:Carthy a poté společné vystoupení všech dohromady (Hradišťan, Wolfgang Saus a Waterson:Carthy). Po skončení koncertů na nádvoří následoval v kostele na náměstí pouze akustický koncert Tima Eriksena s fantastickou atmosférou, který vyvrcholil společným vystoupením se všemi, kteří se účastnili jeho dílny Zpívání podle tvarových not (shape note singing). Po skončení koncertu jsme se sešli v kempu u ohně i s písničkářem Ivo Cicvárkem, který druhý den natáčel z Českou televizí dokument o Folkových prázdninách (a teď doufám, že nekecám) a hráli jsme s ním někdy do pěti do rána.
|
|
Pá 25.7. - Česko-Irský den
 Fotogalerie: 49 fotek
V pátek dopoledne někdy kolem dvanácté hodiny bylo ve výstavním sále staré radnice povídání o Irech v USA. Svůj příběh vyprávěli Mark Geary a Brendan O’Shea. Po té jsme šli na oběd a po cestě zpátky nás chytla pořádná průtrž mračen. Potom se na nějaký čas vyjasnilo. My jsme si šli ale sednout na chvíli do čajovny, kde jsme hráli deskové hry. Chvíli před tím, než jsme se chtěli začít sbírat a vyrážet na zámek se znova zatáhlo a ani podle srážkového radaru to nevypadalo dobře. O to větší bylo moje překvapení, když jsme dorazili na zámek a zjistili jsme, že koncerty jsou připraveny v zámecké zahradě a ne v jízdárně jak jsme očekávali. Hned na začátku nám bylo oznámeno, že si máme vybrat: buď dvouhodinové zpoždění a přesun do jízdárny anebo déšť a koncert na zahradě bez časového presu. Hlasováním byla vybrána zahrada a tím mohly koncerty začít. Naštěstí nakonec oproti původnímu očekávání pršelo minimálně, ale přesto se Irové za to počasí omlouvali :-). Koncerty zahájilo písničkářské duo Nestíháme, které taktéž už znám delší dobu a párkrát jsem si s nimi měl příležitost zahrát u ohně a o to víc jsem se na ně těšil. Bohužel jejich koncert byl hodně krátký (cca. půl hodiny). Poté následovalo vystoupení prvního Irského písničkáře žijícího v USA Brendan O’Shea, hned po něm zahrál další Irský písničkář žijící v USA Mark Geary, který si na pár písniček na pódium pozval i duo Nestíháme. Pak ještě zahráli Mark Geary a Brendan O’Shea společně a pak už následoval koncert Jablkoně s přízviskem Bez závoje - Senzační veřejné odhalení hudebních kořenů skupiny Jablkoň. Vystoupily také podskupiny Malá Lesní, Velká polní, Jazz to se mnou z mísy, Duo Carvánek a divadlo Vyrob si své letadýlko. Bylo to úplně něco jiného, než jsem od Jablkoně znal z dřívějška, ale na druhou stranu u nich mě už nemůže nic překvapit (v tom nejlepším smyslu slova). Po skončení koncertů na nádvoří byl ještě jeden koncert v kostele na náměstí. Totokráte opět Mark Geary a Brendan O’Shea. Po koncertě jsme se sešli v kempu u stánku s občerstvením, tentokráte opět z Markem Gearym a Brendanem O’Shea. Nějakou dobu jsme je poslouchali, jak hrají a pak jsme úplně mrtví padli do spacáků.
|
| So 26.7. - Písničkáři
 Fotogalerie: 58 fotek
V sobotu již skončila většina dílen a tak jsme se po většinu času zdržovali v čajovně nad deskovými hrami a využili jsme i toho, že tam dělají obědy. Sobotní program začínal o něco dříve a tak jsme vyrazili na zámek. Koncerty se odehrávaly opět v zámecké zahradě. Program zahajovali sestry Stejnovy – neoposlouchatelné písničkářky Karolína Kamberská a Lucie Steinhauserová. „Bývalé rockerky z Děčína si přehazují hlasy, na kytary hrají nepopsatelně místy jako na perkuse, drhnou strohé riffy, co se do vás zatnou jako sekera; umí ale i pohladit melodií smířlivě se pnoucí jako réva vinná – nevinná.“ Po písničkářkách následoval Son Of The Velvet Rat (Syn sametové krysy) z Rakouska a s ním přišla i nenápadná dívenka, zpěvačka a hráčka na klávesy Heike Binder. Byla to folkrocková koupel v bezedném smutku, písničky jako by od Nicka Cavea a Leonarda Cohena. Další v řadě byl Vladimír Merta. Pak přišla zpěvačka Lisa Knapp se svou kapelou – drahokam anglického folku. Skvělá zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, která také hraje na housle, ale i na spoustu dalších nástrojů. Večer uzavíral Tcheka – sympatický zpěvák a kytarista z Kapverdských ostrovů, se svou kapelou. Moc příjemný koncert a pod pódiem hromada tančících diváků. Moc pěkná tečka za oficiální částí festivalu. Po skončení programu jsme se opět sešli v kempu u stánku s občerstvením v moc příjemné sestavě nástrojů (kytary, kontrabas, klarinet, banjo, flétny a housle), kde jsme hráli taky až někdy do pěti ráno.
|
|
Ne 27.7. - Koncert navíc (Glen Hansard a Markéta Irglová)
 Fotogalerie: 14 fotek
Neděle byla pro většinu obyvatel ve znamení balení. Ráno jsem vstal celkem pozdě, a někteří už dobalovali. Pár lidí z těch, kteří měli koupené vstupenky na koncert navíc ještě zůstávali přes noc, ale jinak drtivá většina lidí odjížděla buď před koncertem (ti co neměli lístek) anebo po koncertu (ti co jej měli - např. já ;-)). Ještě jsme se rozloučili s odjíždějícími a pak jsme šli na oběd opět do čajovny. Potom jsem se šel sbalit i já. Najednou se v kempu u stánku z občerstvením oběvili Mark Geary a Brendan O’Shea a začali tam hrát, tak Drobek honem vytáhl housle a šel si s nimi zahrát, tak jsem se s kytarou taky přidal. Pak jsem ještě dobalil zbytky věcí a odnesl je do auta, Drobek mezitím domluvil, že si zahrají ještě večer po skončení programu a hurá na zámek. Koncert byl plánován již od začátku na nádvoří a vzhledem k tomu, že i počasí přálo, tak to stálo za to. Na koncertu se nesmělo fotit, tak ode mě z Glenova koncertu žádné fotky neuvidíte. Nejprve vystoupil Liam Ó Maonlaí z Irska. Úžasný irský zpěvák a pianista, moc pěkné. Pak již po krátké přestávce následoval koncert Glena Hansarda a Markéty Irglové. Hráli jak písničky z filmu Once, tak klasické „Glenovské“, respektive „Frameovské“ písničky. Celý koncert byl ještě pro lidi, co si nestihli včas koupit lístek, přenášen na plátno na zámeckou zahradu. Koncert měl opět moc příjemnou atmosféru, jen občas bylo vidět, že na koncert přišli i lidi, kteří ještě Glenovi písničky neznali. Našlo se dokonce pár takových lidí, kteří přišli na oskarovou hvězdu a ne na Glena Hansarda - ti během koncertu znechuceni odešli. Ale byli mezi diváky i ti, co jeho písničky znali a vždy když nějakou takovou písničku „vytáhl“, tak to bylo znát. Byl to opět ten starý dobrý Glen, který umí bezvadně komunikovat s publikem a který umí hodně dlouho přidávat (i když tentokrát to bylo „jen asi“ půl hodiny. Ale zažil jsem i koncert, kdy přídavky byly delší než samotný koncert) a na konci koncertu si téměř vždy pozve i hosty. Tak na konci hráli a zpívali s Glenem jak Liam Ó Maonlaí, tak Mark Geary a Brendan O’Shea. Jako poslední písničku zahrál Jesus Blood a tu zpívalo celé publikum a někteří (včetně nás ;-)) ještě při odchodu. Jen Markéta byla nějaká nemocná, tak tomu moc nedala, ale pár písniček si zahrála a zazpívala, ale takový je už život… Pak jsem šel ještě na chvíli do kempu, protože jsem tam měl auto a protože Drobek si domluvil, že si tam ještě zahraje s Markem Geary a Brendanem O’Shea, ale vzhledem k tomu, že vystupující měli ještě na zámku raut, tak já jsem se už kvůli tomu, že mě tlačil čas, nedočkal. Zato ti, co zůstávali přes noc se dočkali a později jsem se dozvěděl, že si zahráli i s Glenem (viz. Drobkovi stránky). Pro mě bylo zadostiučinění, že já si měl možnost zahrát z Glenem v Náměšti někdy cca. před pěti lety. To jsme se tak jednou po skončení programu sešli v kempu o ohně s Glenem, Plíhalem a Matouškem a to se pak jamovalo někdy do šesti do rána (a tady je důkaz :-)).
|
|
Výběr fotodílny
 Fotogalerie: 26 fotek
Vybrané a upravené fotky všech účastníků fotodílny
|
Komentáře:
|
